THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dnes toliko populárnímu křížení HC a metalu se upsali i STRAIGHT pocházející z českomoravské Vysočiny. Výsledkem jejich píle je tohle třískladbové promo představující kapelu v aktuální formě a tvůrčím rozpoložení. U takhle krátkých nahrávek je to s uděláním si globálního náhledu na existenci kapely poněkud svízel, protože tři skladby můžou být výborné, ale zároveň taky můžou představovat maximum tvůrčího potenciálu daného uskupení.
Těžko soudit, jak je tomu v případě STRAIGHT, ale pozitivním zjištěním hned zkraje poslechu tohoto dema je fakt, že je opatřeno velice solidním zvukem, což, pravda, by měla být v dnešní době už jaksi samozřejmost, ale co si budeme povídat o tom, jaká je realita. Samotný hudební materiál se pak zcela nese na vlně moderního (ačkoliv nevím, jestli se tento přívlastek sluší používat v souvislosti se stylem muziky, který už je tady skoro 10 let) metalu s vlivy hardcore, jako dělaného pro skákající publikum. Typické hopsavé riffy, „štěkavé“ vokalistovo frázování a neodmyslitelně bublající basa už asi nikoho nepřekvapí. Musím uznat, že formálně je vše v naprostém pořádku. Kapela své nástroje zvládá více než dobře, rytmika taktéž sedí a písně samotné nepostrádají prvky atraktivní pro publikum, kterému jsou určeny. Negativem, ač v tomto případě velmi relativním, je minimální originalita a v úvodu uvedena přítomnost pouze tří skladeb. Což je škoda, protože těchto tří ukázek se jedná o vcelku svižnou a podařenou záležitost. Otázkou pak zůstává, zda-li tohle bude stačit na plnohodnotné album. Tady bych si dovolil zahrát na rádce a kapele bych doporučil (což koneckonců v případě tuzemských demáčů nedělám poprvé) přeci jen trošku více vlastní invence a odvahy. Tento žánr ve své ryzí podobě je totiž už značně obehranou záležitostí.
Třískladbová ukázka z aktuální tvorby STRAIGHT přináší typicky hc/metalovou mixturu skočných riffů s dobrým zvukem a solidním hráčským základem. Nic nového pod sluncem, ale ani zavrženíhodného. V případě hodnocení regulerního alba by bylo výsledná známka samozřejmě nižší.
6 / 10
Vráťa
- kytara
Jindřích
- basa
Jarouš
- bicí
Ondra
- kytara, zpěv
Jumbo
- zpěv + obsluha MEGAfonu
1. Figurehead
2. U Mean Nothing
3. Slave Of The Promisses
Promo 2005 (2005)
Perfect World (2003)
Vydáno: 2005
Vydavatel: Vlastní náklad
Stopáž: 10:23
Kontakt: Jumbo - 777 284 486, Jindra - 736 726 884
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.